Dotazník!

Zabere jen pár minut a otázky jsou vhodné jak pro stále čtenáře, tak pro nové návštěvníky.

Nová adresa

Navštivte slony v ráji, nové články vychází tam!
________________________________________________________

Nikdy se ke mně nedostane!

3. března 2016 v 17:55 | Ki Rinne
Přijde mi, že stylem psaní i nápadů se začínám vracet k mému já, které tu bylo zhruba před rokem a půl. Nejsem z toho nadšená, takže ani povídka podle mě není 100% - ale neříkám, že je podle mne špatná. Lepší by být mohla...
Tudíž gratuluji těm, co budou číst, mohou se vrátit do minulosti! xD


"Nemůžeš utéct, říkám ti to už po několikáté!" ozval se hlasitý křik někde vedle mě. Nevěděl jsem, kdo to říká, nevěděl jsem ani to, kde ten někdo je. A bylo mi to upřímně jedno. Já vím, že mám pravdu, a nikdo mi to nevymluví. Alespoň to jsem si myslel.

Seděl jsem na židli. Vedle mě bylo z každé strany jedno prázdné místo, ale jinak byla čekárna plná. Narvaná až k prasknutí lidmi, kteří by si ani za nic vedle mne nesedli. A já se jim nedivil. Kdo by si sem taky chtěl sednout? Vedle člověka, který je smrtelně nemocný.
Kdykoliv jsem zakašlal, někdo se na mě pohoršeně podíval. Někteří si dokonce dávali před ústa kapesník - trpěli tím mylným domněním, že tohle je uchrání. Tu radost jsem jim nekazil, ať žijí ve lži. Když budou věřit, že jim nic není, nic jim nebude. Ale kdy že já ztratil tuhle víru?
Jakmile jsem za sebou zavřel dveře od ordinace, hovor v čekárně utichl. Všichni na mě upřeli pohled, jen jedna stařenka v rohu sklopila oči k zemi. Pohledem mě sledovali až skoro na konec chodby, dokud jsem se neotočil a tichým pozdravem se s nimi rozloučil.

Článek byl zkrácen z důvodu opuštění blogu, chci mít nad svými články dohled. Možná jej v budoucnu naleznete na sloní doméně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ichi ichi | E-mail | Web | 4. března 2016 v 0:47 | Reagovat

Opět mě zamrazilo. Odvádíš opravdu skvělou práci, tahle povídka je velmi povedená. Moc se mi líbila. :D

2 Ki Ki | E-mail | Web | 4. března 2016 v 9:06 | Reagovat

[1]: ichi, mě vždycky tvůj komentář tak hrozně potěší, já ani nemám slov! ^^

3 Ty víš Ty víš | 4. března 2016 v 10:13 | Reagovat

Je to fakt super-jako vždycky takže calm down! 😁 fakt dobrý, taky se někdy pochval pořádně!😏

4 Ki Ki | E-mail | Web | 4. března 2016 v 10:17 | Reagovat

[3]: Až napíšu něco, co se mi bude 100% líbit, tak se pochválím pořádně, to se neboj! xD

5 ichi ichi | E-mail | Web | 4. března 2016 v 12:08 | Reagovat

[2]: Páni, jsem fakt ráda. A asi se červenám. :D

6 Avannea Avannea | E-mail | Web | 12. března 2016 v 19:45 | Reagovat

Povedené, Ki! :D promiň, že jsem tu teď nejspíš dlouho nebyla, nějak mi poslední dobou chybí na moje oblíbené blogy čas a ne jenom na ně, ale i na svůj vlastní, pokusím se to napravit ;)

7 Yuki Yuki | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 22:04 | Reagovat

Wau, to mě dostalo.
Někdy není špatné, když se vrátíš svým stylem zpátky. Když se vrátíš na začátek s nějakými zkušenostmi, můžeš se pak rychleji dostat na pozici, na které jsi zatím nebyla. Alespoň si to myslím a mám pocit, že tobě se to daří. Píšeš skvěle, má drahá! :-D (a promiň, ale ráda takhle lidi oslovuji, takže si prostě budeš muset zvyknout.. hihi)

8 Ki Ki | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 17:56 | Reagovat

[7]: Děkuji ti, nějak ztrácím slov - stejně jako u komentáře ichi :3 To nevadí, já zvyknu ráda!

9 Yuki Yuki | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 20:35 | Reagovat

[8]:neztrácej slova, budeš je ještě potřebovat :D
A zvykej si, jen si zvykej! Hihi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama