Dotazník!

Zabere jen pár minut a otázky jsou vhodné jak pro stále čtenáře, tak pro nové návštěvníky.

Nová adresa

Navštivte slony v ráji, nové články vychází tam!
________________________________________________________

Kratičké ohlédnutí na téma týdne, kde hraje hlavní roli horor

15. listopadu 2015 v 11:00 | Ki Rinne |  Ostatní články
Na téma týdne "síla slov" mě jako první napadne něco, co je mi svým způsobem docela blízké - horory. Protože horory ve filmovém podání by nesouvisely s daným tématem, budeme se dnes bavit o hororech ve psané formě. Doufám tedy, že nikdo odtud neutečete klikáním na křížek stránky a s křikem, protože dnes to děsivé nebude :)


Sama Wikipedie nám k tomuto tématu dopomáhá už jen svým prvním odstavcem.
"…vyvolat pocit strachu a děsu. Nejde tedy o pojem obsahový, ale estetický, jehož naplnění závisí především na formě podání - například klasická pohádka o červené Karkulce může být vyprávěna jako horor."

Forma podání je tedy jinak (dle mého názoru) řečeno síla slov. Slova jsou ve vyprávění jedním z nejdůležitějších a nejhlavnějších prostředků. Ona nám v příběhu určují napětí, děj, hrůzu… A to nejen ve vyprávění ústním, ale také v tom psaném.

Slova mají sílu téměř nepočitatelnou. Jen sami posuďte z těchto úryvků textů, který vám přijde děsivější:

"Co myslíš?" zeptala se a pohlédla ven z okna, kde stál starý, shrbený muž a v ruce držel hrábě. Prstem na ni ukazoval.

"Co myslíš?" zeptala se ho. Pohled jí při otázce sklouzl okenními tabulkami ven. Déšť narážel v plné síle do skla. Blesk zrovna v tu chvíli udeřil do nedalekého stromu a tak osvětlil podstatnou část okolí. Za oknem stál shrbený, starý muž. Jeho oči se upíraly na scénu v domě. Tvář nevypovídala žádné emoce. V pravé ruce držel hrábě a prst natahoval směrem ke sklu. Ukazováček směřoval na ni a v tu chvíli se muž záhadně pousmál.
(věty napsány z autorčina náhlého popudu, když nemohla najít žádný příklad)

Víte, co tím myslím? To, že tam je pár slov navíc, není to podstatné. Podstata je v tom, jak jsou věty děleny, jaký dáváme důraz na popis okolí. Jak pomalu nebo rychle stupňujeme napětí. To je ta síla slov.

Další články v rubrice:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete mé reakce na vaše komentáře?

Ano
Ne

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. listopadu 2015 v 14:39 | Reagovat

Ono taky těch psaných příkladů moc není- tedy z toho, co jsem zatím četla. Hororové knížky se mi občas dostanou do ruky, ale většinou ve mně ty hororové scény vzbuzují nechuť nebo napětí či údiv. Nikdy jsem snad ještě neměla strach, když jsem četla knížku. Možná ten estetický faktor nepůsobil na všechny moje smysly- v tom by mohl být zakopaný pes :-D

2 Tanith Tanith | Web | 16. listopadu 2015 v 13:43 | Reagovat

Krátké, ale úderné horory jsou podle mě ty nejlepší horory :-) Kdysi jsem četla jednu pěknou sbírku povídek, jmenovala se myslím Pětiminutové horory, a z některých mi opravdu běhal mráz po zádech, i když neměly ani stovku slov. Je to opravdu hodně o síle slov, ne délce :-D

3 Ki Ki | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 8:42 | Reagovat

Děkuji moc za komentáře :)

[1]: Tohle mně se děje naprosto běžně - nikdy u hororových knih nepociťuji strach. Přesto jsou ale mým nejoblíbenějším žánrem... :)

[2]: Přesně toto si také myslím. Horor, ve kterém je jen "ta část s hororem" a ne příběh se skoro jiným dějem okolo, mám nejraději. I když na druhou stranu je nevýhoda toho, že jakmile se mi zalíbí nějaký nápad, má často jen opravdu malé množství slov, přesně jak ty píšeš...
Na druhou stranu jsem ale četla i horory, které měly okolo 300 stran, a pořád je považuji za ty z těch nejlepších. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama