Dotazník!

Zabere jen pár minut a otázky jsou vhodné jak pro stále čtenáře, tak pro nové návštěvníky.

Nová adresa

Navštivte slony v ráji, nové články vychází tam!
________________________________________________________

Nevěří mi, nevidí je...

22. července 2015 v 17:56 | Ki Rinne
Tohle je jedna ze starších povídek, psala jsem ji asi před půl rokem. Je inspirovaná tématem slohu, kdy jsme měli zadány první a poslední větu příběhu - každý měl jiné věty a vymýšleli je náhodně spolužáci. V této povídce se ony věty nevyskytují, ale jako další zveřejním slohovku - jen si jsou oba příběhy podobné.


Proč se objevují, když jsem sám a nikdo jiný jim nevěnuje pozornost, nevěří mi, že tu jsou?

Zrovna teď je nevidím, protože stojím uprostřed velkého, přeplněného náměstí. Všude je spousty lidí, někteří vycházejí z mnoha obchodů, jiní zase jen stojí a povídají si, ostatní někam pospíchají. Přesto nesmím polevit na ostražitosti - tady někde jsou. Mohou se schovávat kdekoli, na tom nejzazším místě, za kteroukoliv ze soch nebo klidně za mými zády. Schovávají se před denním světlem, či před ostatními lidmi? Alespoň jedno vím naprosto jistě - čekají na mě.

Tichými kroky projdu postranní uličkou směrem k domu, stojícímu nedaleko náměstí. Chvíli zůstanu slepě pozorovat broskvově natřený dům, vysoký jen několik pater. Teprve až se dostatečně vynadívám, otevřu masivní dřevěné dveře a ihned mě ovane pach chemikálií a čisticích prostředků, tolik symbolický pro nemocnici. Překonám počáteční nevolnost a vystoupám kamennými schody do prvního patra. Tam se opřu o lesklou stěnu. Vyčkávám jen několik málo minut, než se otevřou sněhobílé dveře a na chodbu vykoukne hlava mladé sestřičky. Prázdnou chodbou se ozve mé jméno.

Článek byl zkrácen z důvodu opuštění blogu, chci mít nad svými články dohled. Možná jej v budoucnu naleznete na sloní doméně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | Web | 22. července 2015 v 18:56 | Reagovat

Depresívne :-D Ale veľmi pekne si to napísala :) Pri čítaní som mala zimomriavky :D :D Čo sa u mňa nestáva... :-P

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 22. července 2015 v 20:19 | Reagovat

Vážně, depresivní O_O což je vlastně téma přesně pro mě! Tvůj styl psaní se mi zamlouvá! :-D Pěkné!

3 Avannea Avannea | Web | 23. července 2015 v 9:41 | Reagovat

Vím, že to budu opakovat, ale je to vážně depresivní příběh :D Ale moc hezky napsaný :D

4 Ki Ki | E-mail | Web | 29. července 2015 v 13:14 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Děkuji moc, jsem ráda, že si to někdo přečte :) Já ráda píšu depresivní povídky, takže tato rozhodně není poslední! xD

5 Yuki Yuki | E-mail | Web | 22. dubna 2016 v 22:01 | Reagovat

Hned jak jsem začala, vzpomněla jsem si na tenhle příběh! Pamatuji si, že se mi strašně líbil. Ale jak jsi psala, tenhle příběh je jiný a taky že je. Alespoň jiný než ten, který jsi psala o češtině. Upřímně, ke konci jsem začala pochybovat, že je to jiné, ale pak jsem si to uvědomila. Nejvíce se mi zalíbila scéna v nemocnici. Líbí se mi, jak je přesvědčený o tom, že ta stvoření kolem něj jsou opravdu skutečná. A také možná jsou... jen mu to nevěří a dělají z něj někoho, kým není.

6 Ki Ki | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 17:35 | Reagovat

[5]: Říkala jsem si, že tohle určitě znát budeš. Alespoň tedy část xD

7 Yuki Yuki | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

[6]: znám až moc dobře! A mám pocit, že jsi ho četla i ve třídě? Nebo moje mysl zase něco totálně překopala? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama